Když nastoupil na český trůn Fridrich Falcký, dostávalo se české protihabsburské povstání do své kritické fáze. Počáteční vojenské úspěchy byly zapomenuty, prostředky získané konfiskacemi katolických příznivců vídeňského dvora byly dávno utraceny a povstalým stavům se jen pramálo chtělo financovat průběh války z vlastní kapsy. Potřebné finance měl zajistit nový král. Brzy se ovšem zjistilo, že falcký kurfiřt na českém trůnu nedisponuje dostatečným finančním zázemím pro vedení války a jeho tchán, anglický král Jakub, pro změnu nemá chuť příliš investovat do nejistého podniku ve vzdálených Čechách. Když se pražskými městy 8. listopadu po poledni roku 1620 roznesla zpráva, že vojsko povstalých českých stavů bylo na nedaleké bělohorské pláni na hlavu poraženo císařskými, leckomu z pražských měšťanů přibyly vrásky na čele. Již následující den znásobil obavy útěk krále Fridricha Falckého. Ten v nastalém chaosu opustil spěšně Prahu a odcestoval do slezské Vratislavi. Ve stejný okamžik vstoupili do města velitelé habsburského vojska a od stavovských předáků převzali na důkaz kapitulace konfederační smlouvy.
Obavy jistě sdílel též nejvyšší úředník pražské mincovny, pražský mincmistr Pavel Škréta Šotnovský ze Závořic. A věděl proč. Jeho kariéra byla dlouho spjata s Kutnou Horou. Zde se stal v roce 1604 písařem kutnohorské mincovny a v roce 1608 na několik let dokonce mincmistrem. Po pražské defenestraci se přihlásil k ideálům stavovského povstání a byl jmenován jed
ním ze správců Kutné Hory, jednoho z nejbohatších měst českého království. Politická aktivita přinášela ovoce.
Již na podzim 1619 se stal mincmistrem pražské mincovny. Můžeme pouze spekulovat, že k výnosnému úřadu mu dopomohl jeho bratr Daniel Škréta, vlivný právník, ekonom, člen Jednoty bratrské a také člen stavovského direktoria, tedy povstalecké stavovské vlády, za městský stav. Škrétova mincmistrovská značk
a v podobě dvojité lilie se objevuje na všec
h pražských ražbách Fridricha Falckého, a to nejen stříbrných, ale také na velmi vzácných zlatých dukátech a desetidukátech. Jeden z nich, v krásné zachovalosti, představuje jednu z nejatraktivnějších mincí sbírky Václava Bruny.
Po 8. listopadu 1620 se ovšem situace zásadně změnila. Konexe, které dříve dopomáhaly k více či méně zasloužené kariéře, byly nyní na obtíž. A Pavel Škréta si toho byl jistě vědom. Vždyť jeho bratr Daniel jako j
eden z mála včas pochopil blížící se nebezpečí a uprchl do Polska, čímž si na rozdíl od většiny direktorů zachránil život. Mezitím vítězná katolická strana prověřovala domnělé i skutečné prohřešky a odměňovala své věrné a také kariéristy všeho druhu.
Ve snaze zachránit pro sebe výnosný úřad, začal Pavel Škréta razit císařské mince s portrétem a titulaturou Ferdinanda II. bezprostředně po stavovské kapitulaci. Dokladem je několik vesměs vzácn
ý
ch zlatých i stříbrných mincí se Škrétovou mincmistrovskou značkou a letopočtem 1620. Bohatý úřad pražske
́ho mincmistra ovšem nemohl ujít pozornosti vlivných konkurentů. Někdy v průběhu zimních měsíců počínajícího roku 1621 byl Škréta z úřadu odvolán a na jeho místo nastoupil po více jak roční nu
cené přestávce Beneš Hübmer.
Položka 363 -
10 Dukát 1620
, Fridrich Falcký, Praha, extrémně vzácny, výjimečný exemplář, vyvolávací cena 100 000 €
