Soubor vzácných českých mincí věnovaný prezidentem Edvardem Benešem přednostovi exilové londýnské vlády JUDr. Jiřímu Zedtwitzovi (1889–1967) bude dražen v naší 29. aukci.
Významný rod Zedtwitzů
Jiří Zedtwitz se narodil v roce 1889 na pražských Vinohradech, tehdy Královských Vinohradech, do starobylé šlechtické rodiny Zedtwitzů. Rod Zedtwitzů je zmiňován již ve 13. století na česko–sasko–bavorském pomezí. Samotná obec Zedwitz, původní rodové sídlo, se nachází v Bavorsku nedaleko české hranice. Od 14. století se jedna z rodových větví usadila na Ašsku. Z rodu Zedtwitzů pocházelo také několik významných rakousko–uherských politiků a veřejně činných osobností druhé poloviny 19. století. Jednou z nich byl také Karel Max hrabě Zedtwitz, který se jako předseda Výkonného výboru mimořádně zasloužil o uspořádání Zemské jubilejní výstavy v Praze v roce 1891.
Potvrzení inkolátu v Království českém pro Jiřího Zedtwitze z roku 1910
Československý diplomatický pas Jiřího Zedtwitze z r. 1927
Kariéra Jiřího Zedtwitze
Jiří Zedtwitz vystudoval v roce 1913 právnickou fakultu na Karlově univerzitě (tehdy Karlo–Ferdinandově), v letech první světové války sloužil jako důstojník v rakousko–uherské armádě. V roce 1919 nastoupil státní úřednickou službu. V roce 1920 byl přijat do formující se diplomatické služby Československé republiky. V první polovině 20. let působil v různých diplomatických funkcích v Polsku, na počátku 30. let v Německu. Od roku 1934 pobýval ve funkci zástupce velvyslance ve Varšavě. Po 15. březnu 1939 se ujal řízení velvyslanectví. Můžeme pouze spekulovat, zda v této době spolupracoval se vzdáleným příbuzným Joachimem von Zedtwitz, který po obsazení Čech a Moravy v březnu 1939 organizoval útěky antifašistů a Židů polskou cestou. Za tyto aktivity byl v roce 1994 vyznamenán izraelským památníkem Yad Vashem titulem Spravedlivý mezi národy.
Polský diplomatický průkaz Jiřího Zedtwitze z r. 1938
Jiří Zedtwitz během druhé světové války
Po napadení Polska Německem 1. září 1939 musel z důvodu protiněmeckých postojů uprchnout Jiří Zedtwitz s celou rodinou přes Rumunsko do Francie. Zde vstoupil do služeb Národního výboru. Po pádu Francie odletěl za dramatických okolností do Velké Británie. Na cestu později vzpomínala jedna z dcer – protože s sebou nemohli vzít žádné osobní věci, ukryla tajně svou nejmenší panenku pod blůzu. Po celou dobu druhé světové války zastával Jiří Zedtwitz mimořádně významnou úřednickou funkci přednosty předsednictva ministerské rady při československé exilové vládě v Londýně. Stal se tak jedním z nejbližších spolupracovníků prezidenta republiky Edvarda Beneše a předsedy vlády Jana Šrámka. Po únoru 1948 byl předčasně penzionován.
Jiří Zedtwitz s manželkou Marií roz. Bechiniovou z Lažan (20–30. léta 20. stol.). Bechyniové či Bechyňové z Lažan byl významný český šlechtický rod povýšený v 18. stol. do panského stavu
Vzácné osobní poděkování od prezidenta Edvarda Beneše
V závěru londýnského pobytu obdržel Jiří Zedtwitz od prezidenta za věrné služby republice a s osobním poděkováním soubor vzácných mincí a medailí. Většina byla českých, dále jeden stříbrný medailon a heidelberský dukát Fridricha Falckého. Z majetku Jiřího Zedtwitze přešel celý soubor do rukou dcer Ireny a Marie. Později byl rozdělen na dvě části v držení vnuků původního majitele. Soubor českých mincí se skládal z výjimečných ražeb, z nichž většinu lze považovat za vzácné až mimořádně vzácné – florénu Jana Lucemburského se značkou lva, dukátu Václava IV., dukátů Vladislava a Ludvíka Jagellonského, tlustého groše Vladislava Jagellonského, šlikovských pražských grošů Ludvíka Jagellonského, Guttenštejnova dukátu Ferdinanda I. 1537, Sauermannova pražského groše 1539, korunovační oválné medaile Fridricha Falckého, Škrétova dukátu Ferdinanda II. 1620, brněnského tolaru 1649. Všechny ražby jsou ve velmi dobré až výtečné zachovalosti.
Novoroční přání Edvarda Beneše Jiřímu Zedtwitzovi do roku 1941
České mince a medaile z pozůstalosti Jiřího Zedwitze budou draženy v naší 29. aukci
Ke všem položkám jsou přiloženy původní papírové sáčky. Na některých je uvedena nákupní cena v britských librách. Např. florén Jana Lucemburského stál 15 liber, dukát Václava IV. 24 liber, tlustý jagellonský groš 6 liber. Není však zřejmé, zda uvedené ceny jsou až z doby Benešova pobytu v londýnském exilu. Bez ohledu na přesnou dobu nákupu se i na tehdejší dobu jednalo o ceny značné, vždyť 10 liber odpovídalo přibližně 1300 předválečným československým korunám. Srovnáním s předválečnými cenami vzácných českých mincí v československých aukcích a v prodejních seznamech významných numismatických obchodů je možno zjistit, že podobně vysoké částky za vzácné mince sběratelé platili i v předválečném Československu.
