Sběratel versus investor
Často se setkáváme s názory sběratelů, zejména starších, že novodobí investoři jsou vlastně na trhu škodná, která vysává kvalitní sběratelský materiál z trhu a způsobuje jeho cenový nárůst. Argumentuji jim, že kontinuální cenový nárůst tu byl i dávno předtím, než vůbec měli slovo investor ve svém slovníku. A mohou ho pozorovat i jen u původního podkladového aktiva – drahého kovu.
Ještě se mi ale při tisících klientech, kterým se věnujeme, nestalo, že by si někdo stěžoval na tento aspekt při prodeji. Jen se nostalgicky pousmějí, jak dobře kdysi nakoupili. I čistí investoři, kterých je však na trhu relativně málo, jsou pro trh nesmírně důležití. Dodávají trhu likviditu, snižují spready a dávají prodávajícímu lepší možnost zpeněžit sbírku i v případě náhlé nouze. A když jde o život, zdraví, záchranu firmy nebo zastavené nemovitosti, je jejich živá přítomnost na trhu k nezaplacení.
Numismatika jako ochránce hodnoty
Primárním důvodem cenových nárůstů je samozřejmě monetární expanzivní politika centrálních bank a nezodpovědná fiskální politika vlád. Je pravda, že zatímco cena unce zlata za posledních 100 let vzrostla 140násobně, hodnota sbírky mincí Habsburků (dukáty a jejich násobky, tolary a jejich díly a násobky) vzrostla více než 1000násobně. Výrazně se snížila kupní síla dolaru, libry, švýcarského franku, eura i české koruny. A některé investice toto skryté zdanění práce i kapitálu statečně překonávají. S hobby králů – numismatikou – v čele.
Umění ražené v drahém kovu je typickým přenašečem kupní síly přes generace a bezpečným přístavem. Na rozdíl od kupříkladu výtvarného umění má i vnitřní hodnotu – cenu drahého kovu. A ano, kromě špičkových privátních bankéřů a portfoliomanažerů si toho všimli i erudovaní a schopní sběratelé.
Položka 54 – Dukát 1536, Ferdinand I., Praha
Sběratelské principy versus investiční strategie
Pan Kokolus je velmi dobře kovaný v kvantitativních vědách, je pro něj tedy příznačné, že jsou u něj neustále přítomné investiční aspekt a argumentace kvantitativními statistikami.
1) U sběratele je typické, že sbírá systematicky a neoptimalizuje výnos.
Přesný opak děláme v našich fondech kvalifikovaných investorů. Vybíráme třešničky s dobrým potenciálem, diverzifikujeme křížem krážem, jen abychom nebyli dočasně zranitelní u jediné kategorie mincí nebo medailí. Když něco cenově splní očekávání, překvapí nebo přijde nabídka, která se neodmítá, chladnokrevně prodáváme. Pan Kokolus byl až do první aukce jako muzeum. Neprodával. Dokonce ani duply, triply a horší stavy nahromaděné roky sběratelství.
2) Sběratel kupuje i vzácné mince v horších kvalitách, jejichž investiční potenciál je značně nižší než u numismatické špičky. Dává dohromady celek.
To typický investor nedělá. Maximalizuje výnos a snaží se hrát co nejvíc na jistotu, snižovat rizika. Kupuje ideálně vzácné mince ve špičkových kvalitách a s doloženým dobrým rodokmenem. Na ně se vždy rychle najde kupující, je to jen otázka ceny.
3) Často platí momentálně přehnané ceny, když doplňuje něco, co mu chybí.
Omluvný argument je, že v průměru má nakoupeno dobře a stejně to všechno dlouhodobě roste. I investor se může někdy v návalu emocí cenově utrhnout, pokud delší dobu nedokáže na trhu něco rozumného koupit. Ale v zásadě postupuje systematicky a netrhá mu žíly, když něco nekoupí. Nemusí to mít za každou cenu. Netvoří logickou sbírku, primární motivátor je potenciál zhodnocení.
4) Čistokrevný sběratel neprodává.
A to je nejčastější argument, který slýcháme. „Já nic neprodám, já jsem sběratel.“ „Proč bych prodával, když to bude za rok zase dražší.“
Nalejme si ale čistého vína. Je optimální, když v rodině přetrvává zájem sbírat a sbírka se tvoří i více než jen jednu generaci. Ale když zájem pokračovat není nebo dojdou finanční možnosti pokračovat, kdo ví nejlépe, kde a za jakých podmínek prodat? A kdy prodat? Jak to načasovat? Toto všechno se samozřejmě ideálně dělá v době, kdy jste ještě ve skvělé mentální kondici, máte přehled a stále dobrou síť kontaktů a možností.
I tak mám pocit, že na trhu je stále více překupníků a neoficiálních obchodníků, kteří si punc „sběratel“ už velmi často nesou jen jako hrdou nálepku, a od skutečnosti to má velmi daleko. Jsou mezi nimi samozřejmě často sběratelé, kteří si „jen přilepšují“. Každopádně ti všichni vytvářejí hloubku trhu, která napomáhá lepší likviditě numismatického materiálu.
Položka 329 – 60 Krejcar 1565, Maxmilián II., Jáchymov
Sběratel par excellence
Ať si říká, kdo chce, co chce, včetně samotného Jaroslava Kokoluse, pro mě je především sběratel. A ne jen tak obyčejný sběratel, ale nekorunovaný král československé numismatiky. Sběratel par excellence. A jeho erudovanost, systematičnost a schopnosti si věci nejen spočítat, ale i odmakat, z něj dělají úspěšného manažera a investora.
Sbírka, která přepisuje dějiny
Šesté pokračování našich aukčních prodejů jeho sbírky je opět jen malým výsekem jeho sběratelského díla. Když se lidé pozastavují nad tím úžasným množstvím, hodnotou a kvalitou toho, co pan Kokolus pustil na trh, vždy jen s úsměvem poznamenám: „To jste ještě nic neviděli.“ Opravdu nepřeháním, když řeknu, že zatím jen okousáváme kůrku. To, co leží v jádru jeho sbírky, od Rudolfa II. po Leopolda I., je dílo na samostatné muzeum.
Sběratel Jaroslav Kokolus
Srovnání mluví za vše
Bohemikální skvosty – Šlikové, Ferdinand I. a Maxmilián II. – jsou cenově jen subtilní částí celé sbírky. Abyste si i na takto úzkém výseku uvědomili rozsah a důležitost sbírky Kokolus, dovolím si ji relativně porovnat s největšími, nejzajímavějšími, nejcitovanějšími a nejhodnotnějšími sbírkami, jaké v této oblasti vůbec od průmyslové revoluce vznikly.
Kokolusova sbírka jednoznačně dominuje ve všech sledovaných kategoriích. Ve více parametrech se jí přibližuje pouze sbírka Chaura. U všech ostatních je třeba zkombinovat minimálně dvě až čtyři významné sbírky, aby se přiblížily jejímu rozsahu.
Českých dukátů Ferdinanda I. a Maxmiliána II. je jako šafránu. Pan Kokolus jich má ve sbírce 10 kusů. Asi jinak to vyzní, když vám prozradím, že medián všech ostatních významných sbírek je 2 kusy.
Těžkých stříbrných mincí – tolarů a 60krejcarů – vybral pan Kokolus 242 kusů. Zde jednoznačně leží těžiště této části sbírky. Pomineme-li Chaurovu sbírku, která se kvantitativně Kokolusovi přibližuje, je průměrný počet těžkých stříbrných mincí v nejvýznamnějších sbírkách 57 kusů, tedy skoro 5krát méně.
Krásné obrázky sice řeknou hodně, dosažené sumy někdy vyvolávají závratě, ale mou snahou bylo i v běžných počtech vyjádřit výjimečnost sbírky, kterou vám společně s Jaroslavem Kokolusem přinášíme na trh. Věřte mi, že je téměř jisté, že nikdo z nás už ve svém životě nic podobného pohromadě v aukci neuvidí.
Těšíme se spolu s vámi na výjimečný zážitek.
Ing. Elizej Macho jr.
