Počátkem srpna roku 1911 prováděli dělníci v Českých Budějovicích stavební úpravy v domě U bílého anděla v centru historického jádra města. V zazděném výklenku v prvním patře domu přitom objevili poklad stříbrných a zlatých mincí uložený v koženém vaku. Poklad se skládal z řady dukátů, dvoutolarů, stovek tolarů a drobných mincí. Majitelem ukryté hotovosti byl lékárník Georg Seifferheld, majitel domu v letech 1614-1619. Lékárenská a ranhojičská živnost mu jistě dost vynášela. Na zdraví málokdo šetří a nejinak tomu jistě bylo i na počátku 17. století. Pokud k tomu přidáme věhlasnou reputaci pana lékárníka, leckdo jistě rád připlatil. V roce 1617 obdržel Georg Seifferheld dokonce tři zlaté guldeny od samotného arciknížete Maxmiliána za jeho úspěšné léčení. Zlaté mince zabalil do papíru s vyúčtováním, ten podepsal a vše uložil k uschované hotovosti. Jenže štěstěna je vrtkavá a nečekané události postihují chudé i bohaté. Už nejspíš nikdy nezjistíme, co se lékárníkovi přihodilo, že své celoživotní úspory zanechal na dlouhá staletí jistě ne úmyslně ve zdech domu.
Po objevení pokladu zakoupil od majitele domu, lékárníka Františka Latzela, část mincí českobudějovický sběratel František Rožánek. Mince z jeho pozůstalosti či jejich část se dostaly do sbírky českobudějovického rodáka Karla Hollscheka, v roce 1957 vydražené v aukci vídeňského Dorothea. Část mincí se po roce 1911 dostala i do dalších numismatických sbírek. Dva krásně zachovalé tolary s letopočty 1597 a 1603 zakoupilo Jihočeské muzeum do svých sbírek v roce 1986 od pamětníka událostí. Ten v létě 1911 pracoval na stavbě jako pomocník. Když na sklonku svého života mince prodával, ani se netajil tím, že je onoho léta prostě ukradl.
V tolarové části objevené lékárníkovy hotovosti bylo zastoupeno nápadné množství vzácných tolarů mincmistra Mattighoffera z posledních let činnosti českobudějovické mincovny. Nejméně 17 kusů s letopočtem 1597, 22 s letopočtem 1599, 36 s letopočtem 1600, 41 s letopočtem 1603 atd. Až do rozprodání Hollschekovy sbírky patřily poslední českobudějovické tolary k téměř raritním mincím. Jejich výroba byla totiž velmi omezená, vždyť rudolfovské doly, jediné dodávající stříbro do českobudějovické mincovny, na sklonku 16. století již pouze živořily. A nakonec byly uzavřeny úplně. Po roce 1600 bylo stříbro získáváno již pouze tavbou rudy z překopávaných starých hald nefunkčních dolů.
Je všeobecně známo, že českobudějovické tolary uložené v lékárenském pokladu byly vesměs nápadně pěkně zachovány. Než se dostaly do lékárníkova majetku, nejspíš ani dlouho neobíhaly. Ty nejhezčí z tolarů kolujících mezi sběrateli pochází proto bezpochyby velmi často z hotovosti uschované Georgem Seifferheldem. Je pravděpodobné, že ve zdech lékárny ležel dlouho bez povšimnutí i Mattighofferův tolar s letopočtem 1597, který bude dražen pod položkou 110. A nebude to poprvé. V roce 2020 jsme v naší 22. aukci vydražili nádherný českobudějovický tolar s letopočtem 1603 za neuvěřitelných bezmála 16.000 EUR. I ten nejspíš prošel rukama bohatého lékárníka.
