Koncem roku 1950 došlo k rozhodnutí, že bude československá peněžní soustava doplnění o pětikorunovou minci. Ta měla nahradit bankovku stejné nominální hodnoty. Počátkem roku 1951 začala mincovna v Kremnici dělat pokusy s do té doby nepoužívanými materiály, které by nahradily tzv. barevné kovy. Barevné kovy se totiž staly velmi potřebnými pro poválečnou obnovu krajiny a pro průmysl. Kromě pokusů s PVC (polyvinylchlorid), který se ukázal jako nevhodný, zkoušeli zaměstnanci mincovny zpracovávat dural (slitinu hliníku a mědi). Výhodou použití tohoto materiálu bylo, že se jedná o přebytečný materiál z leteckého průmyslu a jeho zásoby byly nadbytečné. Tak i tato skutečnost přispěla k tomu, že ministerstvo financí rozhodlo o duralu jako o potencionálně vhodném materiálu na novu pětikorunovou minci. I přes námitky mincovny zadalo ministerstvo financí zhotovení zkušebních exemplářů.
Položka číslo 282 - 5 Kčs 1951 (zkušební ražba)
Mincovna použila na novou pětikorunovou minci původní návrh Otty Gutfreunda z roku 1925 s jedním drobným rozdílem, nová zkušební ražba neměla na rubové straně zkratku Kč. V poválečném období se totiž ustanovila zkratka Kčs, která by se do původního návrhu nevešla. Mincovna zaslala, kromě návrhu pětikorunové mince, ministerstvu financí i zkušební exempláře z duralu v hodnotě 20 haléřů, 50 haléřů a 1 koruna. Mince z duralu se nakonec do oběhu nikdy nedostaly. Je pravděpodobné, že k tomu nedošlo zejména z důvodu měnové reformy, jejíž příprava se tajně chystala. Dokonce se spekuluje, že připravovaná pětikorunová mince měla pozornost od přípravy reformy odvést.
